Plán je odvážný: vylézt na tři balkánské hory. Prvním cílem je Velký Koráb (2 764 m), který se nachází na hranici Albánie a Severní Makedonie. Autem jsme do albánské vesnice Radomira dojeli za 23 hodin. Cestou jsme jednou přespali na benzínce uprostřed Srbska a ještě věnovali nějaký čas nakupování v Niši. Ubytování v hotelu v Radomiře nemělo chybu, doporučujeme ho všem. Výstup na samotný Koráb není těžký, ale je dlouhý. Jde se po otevřených loukách, kde bývá v létě značné horko. Vyráželi jsme v 7:15 a po značené stezdce přicházíme na vrchol v 11:15. Zpátky dole jsme byli okolo 15. hodiny.

---

---

Po dni odpočinku přejíždíme přes Kosovo do albánského údolí Valbona. Odtud máme v plánu vystoupit na nejvyšší horu Černé Hory – Zla Kolata (2 534 m). Tento výstup je o poznání těžší než ten předchozí na Koráb. Jednak kvůli většímu převýšení a hlavně proto, že v závěrečné části je na skalách potřeba občas trochu popolézt. Ve výsledku to ale nebylo těžší než třeba výstup na Rysy. S obavami z odpolední bouřky vyrážíme už v 5:50. Do hraničního sedla s Černou Horou (5 km, ↑ 1 100 m) přicházíme v 9:00. Zde potkáváme první lidi – chorvatský pár, který jde z Vusanje. Na vrchol dolézáme v 10:30. Teprve při zpáteční cestě začínáme potkávat další turisty a lehký polední deštík nás zastihuje až pod hraničním sedlem. Zpět v údolí jsme ve 14:30.

---

---

Ačkoliv měl být další den odpočinkový, úplně to tak nedopadlo. Přejíždíme do Gropa e Erenikut (kotlina Erenikut) nedaleko vesnice Junik. Nově je zde vybudovaná silnice pod kosovský vrchol Gjeravica (2 562 m). Silnice je specifická tím, že prozatím není zcela dokončená. Začíná velmi špatným úsekem, který dost odrazuje od toho pokračovat dál. Naštěstí nám místní ukázali, kudy jet. Bylo zjevné, že těch hrozných 300 metrů je netrápí, a následně nás čekalo 13 km luxusního nového asfaltu. Turistický ruch tu teprve začíná, takže značení moc nefunguje. Gjeravica by měla být nejsnazším vrcholem celé akce. Měníme plány a nestandardně vyrážíme ve 12:20 po neznačené cestě přímo k vrcholu. Mělo by to být jen 4,1 km, ovšem s převýšením ↑ 950 m. První část cesty jsme dost bloudili – nejdříve jsme se museli vymotat z vznikající chatové oblasti a pak hledat málo používanou pěšinku mezi jalovcem a borůvčím. Na hřebeni už by to byla orientační hračka, jenže od Juniku přišla bouřka, která nás naštěstí jen lízla. Chvíli jsme pro jistotu seděli a vyčkávali, jak se bude situace vyvíjet. Během chvilky se počasí opět udělalo a na vrcholu stojíme v 15:00 za překrásného slunečna. Dolů již sestupujeme standardní výstupovou trasou, která je delší a logicky mírnější. U auta jsme zpět v 17:30. Bouřka, která dorazila o půl hodiny později, nás už zastihla plnou silou v bezpečí auta.

---

---