Hřeben Fagaraše

V roce 2005 jsme to úplně nedotáhli do konce, takže opět vyrážíme do Rumunska. Letos autem. Smutné konstatování je, že při cestě Česko – Slovensko – Maďarsko – Rumunsko, jsou ty české dálnice výrazně nejhorší. Rumunská 7denní dálniční známka za 3 EUR patří k rozumnému kompromisu. Benzín v Rumunsku do 34 Kč u nás ve stejné době za 38 Kč. Ubytování v penzionech 800–1200 Kč za pokoj pro dva. Chata Podragu byla za 290 Kč na osobu.

Cílem bylo vyjet po Transfăgărășan do sedla u jezera Balea (tady jsme před lety skončili), zde nechat auto a pokračovat po hřebeni. Slabší místo toho plánu je parkování u jezera. Místní „mafie“, která má na starosti centrální parkoviště se toho nebojí a žádá cca. 300 Kč na hodinu. Do serpentin vyrážíme autem brzo ráno. U jezera jsme okolo 7:20 a na blízkých parkovištích vždy pro pár aut je dostatek místa.

První den chceme dojít na chatu Podragu. Mapy.cz píší 4:34; 9,3 km; ↑868 m; ↓801 m. Podle mapy.cz chodíme často a prakticky vždy s výraznou časovou rezervou. Tady tomu tak není. Místní cedule říkají 6 hodin. Nám to zabralo ještě o 15 minut více. V druhé půli volíme cestu po červené s několika řetězy a vzdušnějšími místy. Z prvního La trei pasi de moarte (Tři kroky od smrti) jsme měli předem respekt. Ve výsledku to bylo snadné, srovnatelné s lehčími místy v Tatrách. Hlavním rysem cesty je neustálé stoupání a klesání.

Na chatě Podragu se chceme ubytovat na dvě noci. Chatařka Corina nás vyvádí z našich plánů prostým: „Dnes ano, zítra ne. Přijde velká skupina z Čech.“ Přehodnocujeme plány a zkusíme následující den projít to, co bylo v plánu na dva dny. Optimistické Mapy.cz 10:35, místní cedule to vidí na 12 hodin, přidáváme si rezervu na počítáme 14 hodin.

Ráno vstáváme (5:20) a vyrážíme (5:39) do sedla nad jezerem Podragu (6:17). Předvrchol Viștea Mare (2 527 m) zdoláváme v 8:30 a přechod na samotný Moldoveanu (2 544 m) nám trvá asi 15 minut. Na vrcholu jsme sami (8:47). Vidíme, že na Vista Mare přichází dvě velké skupiny, rychle se fotíme, píšeme do knihy s tím, že jídlo a odpočinek necháme na předvrchol, abychom se na hřebínku nezasekli ve frontě. Udělali jsem dobře. Zpět na Vista Mare jsme v 9:10, což naprosto předčilo naše očekávání a začínáme věřit, že dojdeme k jezeru Balea za světla. Na rozcestí nad chatou Podragu přicházíme v 11:20. Cesta od chaty na vrchol a zpět nám trvala i s přestávkami 6 hodin.

Pokračujeme dál. Prakticky z ničeho nic se okolo poledne přihnala bouřka. Hromy a blesky nás zastihly asi 100 m pod Mircii (2 470 m). Situace moc řešení nemá. Všude daleko. Čekáme na místě asi 15 minut až se to největší přežene. (Lenka to viděla asi takto: „A déšť sílil. Já šílela. Dál nejdu! V bouřce na vrchol nejdu! Nejdeme! Umřu tady!“).

Aby toho nebylo málo po 15. hodině přichází další bouřka, teď už bez výrazných blesků, takže lezení přes La trei pasi de moarte v proudech vody je vlastně pohoda. Přes údolí u jezera Carpa se vracíme k jezeru Balea (16:49).

Cesta nám trvala něco málo přes 11 hodin, hodinky ukazují 20,8 km a ↑ 1 852 m; ↓ 1 905 m.

Autem sjíždíme dolů a cca. 30 km od průsmyku nacházíme skvělý penzion (Comuna Sâmbăta de Sus, Pensiunea Simona), kde máme i prostor na usušení věcí. Moc suchého nám nezbylo.

Následující den přejíždíme na sever Rumunska na prohlídku solného dolu Salina Turda. Úchvatné, obrovské a pro mě do té doby nepředstavitelné.

Trasa a další zajímavá místa na Mapy.cz